Deformace, reakce, kontaktní napětí
Toto jsou výsledky výpočtů, jejichž hodnoty jsou vyčíslovány ve styčnících, kde je možno je považovat za "přesné". Třebaže je možno nechat si je zobrazit ve formě průběhů, pokud nás zajímají číselné hodnoty, je třeba se soustředit na styčníky. Pro čtení hodnot ve styčnících je možno použít zobrazování styčníkových informací na obrazovce, nebo vytvořit textový výstup.
Deformace
Deformace styčníků jsou základními výsledky výpočtu. Z jejich hodnot se dopočítávají všechny další výsledky jako reakce, vnitřní síly a kontaktní napětí.
Program nabízí možnost vykreslení průběhů deformací po dílcích. Tyto průběhy jsou získány tak, že hodnotami deformací ve styčnících jsou proloženy aproximační funkce tvaru kubických parabol. Průběhy jsou tedy jen přiblížením ke skutečným hodnotám deformací a slouží hlavně pro dokreslení představy o tvaru deformované konstrukce. Proto není možné získat číselné hodnoty deformací z těchto průběhů. Přesné hodnoty jsou pouze ve styčnících. Pokud má uživatel zájem o zjištění přesné hodnoty deformace v konkrétním bodě dílce, je třeba do tohoto bodu vložit styčník (stačí relativní styčník na dílci) a v něm si pak nechat číselné hodnoty deformací vypsat. Na dílcích s uvolněnými nebo pružně uloženými koncovými vazbami se dají hodnoty deformací zjistit jedině pomocí vložených relativních styčníků. Pro tyto dílce je navíc třeba alespoň jeden relativní styčník vložit, chceme-li dostat "rozumný" tvar ohybové čáry dílce.
Reakce
Pro každý stupeň volnosti styčníku, v němž je zadána pevná nebo pružná podpora, vypočítá program reakci, sílu (moment), kterou v podpoře vyvolává zatížení konstrukce. Reakce jsou konečnými hodnotami, které se už dál nijak nezpracovávají, ani se neposuzují v dimenzování. Tudíž je třeba každou reakci zvlášť posoudit a konstrukční detaily podpor navrhnout tak, aby vypočtené reakce přenesly.
Kontaktní napětí
Kontaktní napětí u nosníků na podloží je obdobou reakcí u klasických nosníků. Je to tlak, který se z konstrukce přenáší do podloží a je třeba zajistit, aby podloží (základová půda) bylo schopno toto napětí přenést.
Kontaktní napětí se vypočítává z posunů kolmých na podloží a z natočení v rovině kolmé k podloží kolem osy kolmé k ose nosníku. Vychází se tedy z deformací, jejichž hodnoty jsou vypočtené ve styčnících. I napětí se tudíž počítá ve styčnících a po prutech se předpokládá lineární průběh. To odpovídá té vlastnosti nosníku na podloží, že čím hustší bude dělení, tím přesnější výsledky lze očekávat. Vliv natočení může vnášet do průběhu kontaktního napětí nespojitosti, kdy hodnota ve styčníku zleva může být různá od hodnoty na tomtéž styčníku zprava. Za nejsprávnější tu pak lze považovat průměr těchto hodnot. Tato nepřesnost se dá snížit co možná pravidelným a hustým dělením dílce.