Připojení dílců
Uložení začátku a konce dílce popisuje, jak je dílec připevněn ke svým krajním styčníkům, a tedy ke zbytku konstrukce. Vazby konců dílců je možno uvolňovat a tím modelovat například vnitřní klouby nebo ne zcela tuhé chování styků v konstrukci.
Volné, pevné a pružné připojení
Každý ze šesti stupňů volnosti na začátku a na konci dílce je standardně upevněn (vetknut) do koncového styčníku. Každou z těchto vazeb je možno uvolnit nebo nahradit pružinou, ohybově momentové vazby je možno nahradit polotuhým připojením. Při uvolňování vazeb je třeba dát pozor, aby se konstrukce nestala mechanismem. Například uvolnění stejného posunu na začátku i na konci dílce vede k tomu, že dílec se dává do pohybu a konstrukce je pro naši metodu neřešitelná.
Pružná upevnění konců dílce se zadávají jako speciální charakteristiky dílce. Vazba v každém stupni volnosti může být nahrazena pružinou o tuhosti k. Při jejím zadávání je třeba dbát na správné jednotky.
K pružnému a polotuhému uložení je třeba mít na zřeteli následující skutečnost. Uložení konců dílců se zadává v lokálním souřadném systému. Poddajnosti pružin se ve výpočtu sčítají s poddajnostmi dílců, které jsou vyjádřeny k hlavním centrálním osám průřezu. Výpočet tedy dává exaktně přesné výsledky na pružně a polotuze upevněných dílcích jen v tom případě, že lokální osy dílce jsou totožné s hlavními centrálními osami průřezu, tedy pro dílce, jejichž průřez není natočen a je symetrický alespoň kolem jedné z os y,z souřadného systému průřezu. V ostatních případech lze výsledky považovat jen za přibližné.