Speciální vlastnosti dílce
Toto okno slouží k rozšířené zadávání vlastností dílců.
Typ dílce
Program umožňuje výběr ze dvou základních typů dílce:
Nosník |
|
Nosník na podloží |
|
Dále je možné vybrat, zda má dílec přenášet tahové i tlakové síly či zda má být tah či tlak vyloučen.
Parametry podloží
Podloží může být zadáno ve směru lokálních os 2 (ve směru gravitace) a 3 (kolmo na směr gravitace) dílce. Podloží je charakterizováno Winkler-Pasternakovými konstantami C1 a C2. Pokud konstanty C1 a C2 nejsou známy, lze je dopočítat z charakteristik podloží v okně "Dopočet C1 a C2". Při zadávání nosníku na podloží je třeba mít na paměti, že pružné podloží je modelováno jako pružiny, které působí jak v tlaku tak v tahu. To většinou neodpovídá realitě a je tedy nutné upravit projekt tak, aby k tahovému namáhání nedocházelo.
Nastavení "šířka dle průřezu dílce" automaticky přebírá šířku (výšku) prvku pro výpočet z charakteristik průřezu. Pokud toto nastavení není zaškrtnuto, je možné šířku kontaktu s podložím zadat ručně jako hodnotu b resp. h.
Při standardním nastavení se předpokládá, že podloží působí ve směru lokální osy 2 resp. 3 (tedy proti směru gravitace). Nastavení "působí ve směru osy 2/3" umožňuje změnit tuto orientaci.
Pokud dílec na začátku či konci opravdu končí a nenavazuje na žádnou jinou konstrukci, je možné pomocí nastavení "před začátkem dílce" a "za koncem dílce" zahrnout do výpočtu vliv smykových kotlin v těchto místech.
Vlastnosti pružného podloží jsou podrobně popsány v teoretické části nápovědy v kapitole "Model podloží".
Deplanace průřezu
Část "Míra zabránění deplanace průřezu dílce" umožňuje zadat, zda je začátek a konec dílce uložen volně, a tedy vzniká volné kroucení s deplanací průřezu (deformace průřezu ve směru osy dílce), nebo zdaje v krajních styčnících deplanaci bráněno a vzniká též kroucení vázané. Deplanaci je bráněno v případech, kdy je uložení konců dílce ve styčnících tuhé. Zabránění deplanaci se zadává jako konstanta z uzavřeného intervalu <0;1>, přičemž 0 znamená zcela volnou deplanaci, 1 je deplanace úplně znemožněná. Čísla mezi těmito mezemi určují míru částečného zabránění deplanaci. Na dílcích s průřezy, které mohou deplanovat je možno po výpočtu prohlížet a předávat pro dimenzování trojici vnitřních sil, které vznikají v průřezu vlivem kroucení. Jsou to moment volného kroucení Tt, bimoment B a moment vázaného kroucení To. Momenty Tt a To vyvolávají v průřezu smykové napětí, důsledkem bimomentu B je normálové napětí na průřezu.
Vliv smyku
V části "Dílec s vlivem smyku" lze nastavit, zda má být při výpočtu vnitřních sil uvažováno s vlivem smyku na přetvoření či nikoliv. Model bez vlivu smykových sil na přetvoření plně dostačuje pro prvky, jejichž délka je výrazně větší (řádově) než rozměry průřezu. Toto kritérium splňuje naprostá většina prutových konstrukcí. Vliv smyku na přetvoření je třeba zahrnout do výpočtu především v případě krátkých prvků s většími průřezovými rozměry (například masivní rámy). O jednotlivých výpočetních modelech pojednává kapitola "Speciální charakteristiky dílců" teoretické části nápovědy.
Uložení počátku a konce dílce
Ve spodní části okna program nabízí různé způsoby uložení konců dílce. Kromě volného a pevného uložení je pro všechny směry dostupné též uložení pružné. Pokud je vybráno pružné uložení, je nutné zadat konstantu K, která vyjadřuje tuhost pružiny. Tlačítky "Volné", "Pevné" a "Kloub" slouží k rychlému nastavení odpovídajících parametrů. Způsoby uložení dílců jsou popsány v kapitole "Připojení dílců" teoretické části nápovědy.
Dialogové okno "Speciální vlastnosti dílce"