Výpočet podle EC 7-1 (EN 1997-1:2003)
Únosnost Rd základu s vodorovnou základovou sparou je určena podle vzorové metody pro odvození předpokládané únosnosti plošných základů na hornině uvedené v příloze G (informativní) EC 7-1 (EN 1997-1:2003) "Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 1: Obecná pravidla". Pro málo pevné a porušené horniny se sevřenými diskontinuitami včetně křídy s menší pórovitostí než 35 % je odvození předpokládané únosnosti založeno na zatřídění do skupin hornin uvedených dále v tabulce. Pro výpočet je nutné zadat také vzdálenost diskontinuit Sd, objemovou tíhu horniny γ, Poissonovo číslo ν a pevnost horniny v prostém tlaku σc. Předpokládá se, že konstrukce může přenést sedání rovné 0,5 % šířky základu. Hodnoty předpokládané únosnosti pro jiná sedání se mohou odvodit z přímé úměry. Pro slabé a porušené horniny s otevřenými nebo vyplněnými diskontinuitami se mají použít snížené hodnoty předpokládané únosnosti.
Skupiny hornin
Skupina | Typ horniny |
1 | Čisté vápence a dolomity Vápnité pískovce s nízkou pórovitostí |
2 | Vyvřeliny Oolitické a slínité vápence Dobře zpevněné pískovce Tvrdé vápnité jílovce Metamorfované horniny včetně břidlic a krystalických břidlic (plochá kliváž/foliace) |
3 | Značně slínité vápence Slabě zpevněné pískovce Břidlice a krystalické břidlice (strmá kliváž/foliace) |
4 | Slabě zpevněné jílovce a břidlice |
Literatura:
Eurocode 7: Geotechnical design - Part 1: General rules.