Klasifikace kotvení
Klasifikace styčníků podle jejich ohybové tuhosti slouží pro určení hranice, kdy je již tuhost kotvení tak veliká, že ji není třeba uvažovat při výpočtu, protože neovlivní rozložení vnitřních sil. Tato hranice závisí na typu konstrukce i globální analýzy. Konzervativní odhad této hranice pro přípoje nosníku na sloup je uveden v EN 1993-1-1.
Pro kotvení konstrukce je nutné rozlišit dva případy, rámy s neposuvnými styčníky a rámy s posuvnými styčníky, a pro ně provést konzervativní odhad přesnosti. Ten je pro mezní stav únosnosti 3% a pro mezní stav použitelnosti 20% (Wald, Jaspart; 1998). V běžných případech 
lze pro rámy s neposuvnými styčníky uvažovat pro
jako
pro interval
jako
a pro
jako
kde 
je poměrná štíhlost sloupu s kloubovým uložením na obou koncích. Konzervativně lze poslední výraz použít pro každou štíhlost. Při omezení poměrné štíhlosti 
lze uvažovat hranici 12EIc/Lc.
Rámy s posuvem patra jsou mnohem citlivější na tuhost patek. Pro rámy s posuvnými styčníky bude rozhodovat vodorovná deformace, viz (Wald, Jaspart; 1998), a příslušná hranice je
Klasifikace kotvení ohybovou tuhostí
Literatura
Wald F., Jaspart J. P.: Stiffness Design of Column Bases, v 2nd World Steel Conference, San Sebastian No.: 135, Journal of Constructional Steel Research Vol. 46, Nos. 1-3, 1998, ISSN 0143-974X.